„Nejdůležitější je hudba,“ prohlašuje Jiří Horáček z jesenického Studia Půda

(Článek přepsán z Jesenického Týdeníku, únor, 2002)

Když si položíme otázku, kdo vlastně drží prst na tepu hudebního života v Jeseníku, pak nemusíme odpověď hledat příliš dlouho. Jsou to lidé ze Studia Půda v Divadle Petra Bezruče. Právě zde se scházejí mladí kluci, kteří zakládají své kapely a hledají zkušenosti. „Jsme šťastní, že k nám chodí a hrají tady. Je to pro nás obrovský zdroj energie a díky nim cítíme, že naše práce má smysl,“ usmívá se spolumajitel studia a zasloužilý zvukař Jiří Horáček.

Už je to pár let, co jsme spolu naposledy dělali rozhovor. Od té doby se jistě mnohé změnilo...

Především jsme nasbírali další zkušenosti. To je základ. A kromě našich zkušeností dnes můžeme kapelám nabídnout také například perfektní mikrofonní vybavení, na které jsme právem hrdí. Je na stejné úrovni, jako ve velkých profesionálních studiích. Vždycky jsme se snažili zaznamenat zvuk v co nejvyšší kvalitě a dnes tu možnost máme. Samozřejmě, stálo nás to nemálo peněz, ale pro nás je studio koníčkem a na peníze nehledíme. Někdo svou výplatu utratí v hospodě, jiný zase za mikrofony. Musím každého ujistit, že provozování studia je pro nás skutečně zábavou a nikoliv prostředkem k vydělávání peněz.

Nemohl jsem si nepovšimnout, že máte i nové profesionální reproduktorové soustavy Tannoy.

Ano, je totiž nesmírně důležité, aby zvuk reprosoustav byl naprosto neutrální. Nesmí přidávat ani na basech, ani na výškách, ani ve středech. Všechna pásma musejí být zcela vyrovnaná, jinak by měl zvukař zkreslený obraz o výsledném zvuku. A to může mít krajně negativní vliv na nahrávku. Jestliže reproduktory ve studiu nepravdivě zdůrazňují basovou složku, pak ji zvukař samozřejmě potlačí a posluchač má potom oprávněný pocit, že nahrávka postrádá basy. To je špatně, to se nesmí stávat. Nemáme však jen nové mikrofony a reproduktory, ale také mixážní pult značky Allen Heath. Je to opět profesionální zařízení. Prakticky veškeré změny, které jsme ve studiu udělali, vedly k mimořádnému zlepšení kvality nahrávky. Ostatně, samotné nahrávání je pouze jednou třetinou práce. Zbytek zabere zpracování záznamu. Zejména tehdy, když natáčíme regulérní album. Doslova si s každou stopou hrajeme. Jako příklad mohu uvést například album skupiny Dying Passions ze Šumperka. To je opravdu profesionální nahrávka se vším všudy a snese srovnání se zvukem alb vyrobených ve velkých studiích.

Každý zvukař slyší jinak, každý dává přednost jinému zvuku. Vy jste tady celkem tři, což jistě přináší určité polemiky a střety názorů. Jsou třeba zvukaři, kteří při nahrávání jazzu chtějí v reproduktorech slyšet každý detail, každé cinknutí a každé otření rukávu muzikantova saka o nástroj...

Samozřejmě, to je pravda. Každý z nás slyší jinak a proto se pravidelně scházíme a celý den věnujeme tomu, abychom se jaksi dali dohromady. Diskutujeme, pouštíme si své nahrávky a ladíme názory. Zmínil ses o detailech v nahrávce. Jsme natolik schopní muzikanti, abychom věděli, co můžeme v nahrávce nechat a co musíme odstranit. Především je ale nutné, aby barva zvuku odpovídala danému žánru. Není například možné, abych heavy metal míchal stejně, jako grunge nebo jazz.

Do jaké míry vám pomáhá fakt, že jste všichni aktivní muzikanti?

Nesmírně nám to pomáhá. Hrajeme všichni. Já, Miroslav Brzobohatý i Petr Neubauer a je to pro nás mimořádný přínos. Jednak se dokážeme vcítit do role lidí, kteří u nás natáčejí, jednak jim můžeme poradit, jak by měli hrát a jak by měli znít. A dokážeme také odhadnout kvality jednotlivých hráčů. Je zbytečné někoho hodiny trápit, když je jasné, že určitou věc prostě nezahraje. V takovém případě raději kapele doporučíme, aby onu pasáž zahrál někdo schopnější. Natáčení v našem studiu je pro řadu kapel doslova výukou studiové práce. A současně se také naučí, jak by měli pracovat ve zkušebně. Je pravda, že pro nás je to všechno velmi náročné, ale je to současně zábava. Jsme rádi, když nám pod rukama vzniká něco nového, když z muzikantů vykřešeme skvělou nahrávku.

Trendem současnosti je multikanálový zvuk. Co si o tom myslíte?

Pro nás v podstatě není problém pořídit multikanálovou nahrávku, ale zatím nikdo o nic takového neprojevil zájem. Já osobně vícekanálový zvuk v hudbě nepovažuji za přirozený. Není normální, aby posluchač měl pocit, že sedí uprostřed kapely. Na koncertech se přece také nestává, aby jeden kytarista stál vedle diváka a hrál mu přímo do ouška a další zase brnkal za jeho zády. Kvalitní stereofonní záznam je podle mého názoru pravdivější. Myslím, že často se muzikanti nechávají strhnout technickými možnostmi na úkor reality. Bavme se raději o muzice. Zvuk a zvukové efekty nesmějí mít přednost před hudbou. Sebelepší efekty nemohou nahradit skutečný hudební nápad.

Studio Půda je vlastně jakýmsi centrem hudebního dění na Jesenicku. To musí být docela příjemné zjištění, ne?

Mám obrovskou radost z toho, že k nám chodí mladí kluci a hrají. A jejich stále více a více, což je prostě fantastické. Jsou pro nás impulsem k další práci, vidíme, že to má smysl. V poslední době to na Jesenicku skutečně žije, je tu silná generace mladých muzikantů, kteří jsou plní nápadů a chuti tvořit. Nesmírně mě v tomto směru potěšili například In Memoriam. A právě dnes, kdy spolu hovoříme, jsou zde další mladí kluci - Zdeněk Jurčík, Honza Weiss a Jirka Horáček. Patří k nim ještě Tomáš Lebduška, který má zrovna absenci. To je skvělá parta nadšenců a myslím, že když se nevzdají, tak se od nich dočkáme řady zajímavých hudebních počinů. A nezůstávají osamoceni. Všichni ti kluci se u nás setkávají, předávají si zkušenosti a společně tvoří. Žádná řevnivost, žádné hádky, jen muzika. To je nádhera, to je můj splněný sen.

Tomáš Krajíček